Přestože neexistuje zákon, jenž by reguloval celostátně v oblasti nesezdaných párů, v jednotlivých autonomních oblastech Španělska, konkrétně ve dvanácti ze stávajících sedmnácti, existuje zákon o registrovaném partnerství. Toto registrované partnerství je definováno jako spojení dvou osob, nezávisle na tom, jaké je jejich pohlaví, v trvalém svazku, ne v klasickém manželství. Zákon vyžaduje stabilní a dlouho trvající společný život.
Jak již bylo zmíněno, neexistuje zákon, jež by toto reguloval v celostátním měřítku. Takové partnerství není zmíněno ani v Ústavě, ani v Občanském zákoníku. Existuje ovšem legislativa v sociální oblasti, v oblasti pronájmů, daní, apod., jež se tomuto tématu věnuje. Globálně ovšem tento rodinný model nemá specifickou právní úpravu.
Co je třeba k prokázání, že toto partnerství existuje?
- být registrován v odpovídajícím Registru nesezdaných párů
- mít společné trvalé bydliště
- mít společné potomky
- notářské potvrzení existence takovéhoto spojení, či existence soukromých smluv v tomto ohledu, jež regulují ekonomické aspekty soužití. Jelikož v případě nesezdaných párů nelze automaticky aplikovat majetkový režim běžný pro manželství (bezpodílové spoluvlastnictví, oddělené jmění, apod.), toto je považováno za klíčové.
- Společný bankovní účet, společné investice, jež doloží společné užívání financí
- Smlouvy s třetími stranami, jež mohou posloužit k prokázání soužití
- Svědci
Tyto důkazy jsou důležité v případě, že je nutné soudně prokázat existenci takového vztahu. Například po jeho ukončení v případě, že pár vede spor o majetek či majetková práva, výživné, penze, odškodnění, apod.
Je ovšem skutečností, že postavení manželství a partnerství na stejnou úroveň s ohledem na daňové výhody či úlevy (což je přesně to, co nás zde zajímá) je možné pouze tehdy, pokud je takové partnerství řádně zapsáno v odpovídajícím registru (matrice). V případě Andalusie se tímto zabývá Zákon 5/2002 z 16. prosince, článek 6 a 20.
Jakou dokumentaci je třeba předložit a jaké jsou podmínky zapsání páru v odpovídajícím registru?
V případě Andalusie jde o následující:
- Kopie osobního dokladu (občanský průkaz, rezidence, cestovní pas)
- Potvrzení o trvalém bydlišti v dané autonomii alespoň jednoho z páru (certificado de empadronamiento)
- Plnoletost a právní způsobilost
- Potvrzení o stavu vydané příslušným úřadem (matrika).
- Čestné prohlášení o tom, že neexistuje rodinná vazba v přímé linii
- Čestné prohlášení o svéprávnosti
- Čestné prohlášení o tom, že žádný z členů páru není již jinde zaregistrován, případně potvrzení o zrušení dané registrace
- Čestné prohlášení o tom, že žádný z členů páru nemá trvalý svazek s jinou osobou
- Případný notářský zápis o převzatém majetkovém režimu, apod.
Veškerá cizojazyčná dokumentace musí být řádně soudně přeložena a opatřena apostilní doložkou.
Uznávají zákony dědická práva u nesezdaných párů?
Na rozdíl od manželství nemají nesezdané páry ve Španělsku ze zákona uznána dědická práva. Z tohoto důvodu je zcela zásadní sepsat poslední vůli v tomto smyslu.
Jaké výhody má registrace nesezdaných párů?
Prakticky žádná z autonomií ve své legislativě nestaví práva nesezdaných párů a manželství na stejnou roveň. Je ovšem skutečností, že v jednotlivých autonomiích existují pro registrované páry jisté výhody v úlevách na daních, v sociální oblasti podpor, subvencí, penzí, adopcí, danění dědictví, přechodu nájemních smluv, apod.
Jaký je rozdíl v zdanění dědictví mezi registrovaným párem a neregistrovaným?
Článek 20 Zákona 5/2002 o registrovaných párech v Andalusii ze dne 16. prosince říká:
“Trvalé soužití dvou osob bude postaveno na stejnou roveň co se veškerých autonomních daní týče tehdy, pokud daný pár splní zákonem požadované podmínky.“
Můžeme tedy dojít k závěru, že řádně zaregistrovaný pár může vzájemně dědit (pokud sepíše v tomto smyslu závěť, jak už jsme zmínili) a zaplatit odpovídající dědickou daň ve skupině II. (potomci, manželé, rodiče a adoptovaní). Nejenom tedy nebudou penalizováni daňovým koeficientem skupiny IV. (kam budou patřit páry neregistrované a tím pádem platit násobek daně), ale navíc budou moci využít slevy na dani pro přímé příbuzné, osoby se stejným trvalým bydlištěm, apod. Tyto vždy aplikovány u daňové skupiny II.
Shrnuto tedy: dědic, člen páru, jež je řádně zaregistrován, zaplatí minimálně o polovinu méně na dědické dani než by platil, pokud by k registraci nedošlo.
Je možno, aby nesezdaný pár s trvalým bydlištěm mimo území Španělska a tudíž nezaregistrován v žádném registru v této zemi, dosáhl na daňové výhody zde registrovaných párů?
V návaznosti na andaluskou legislativu zní odpověď: ne. Navíc je zde další překážka a tou je skutečnost, že nerezidenti (občané s trvalým bydlištěm mimo území Španělska) podléhají při platbě dědické daně celostátním normám a ne těm, platným v autonomní oblasti, kde se jejich majetek ( v tomto případě dědictví) nachází.
Klíčová otázka zní:
Může se nesezdaný, ale řádně registrovaný pár v zemi svého trvalého bydliště, odvolat a žádat vrácení dědické daně?
Existuje již početná judikatura, jež uznává právo na nediskriminaci ve stejných situacích ve vztahu k rezidentům (dědické daně, daň ze zisku v případě prodeje nemovitosti, apod.). Máme tedy za to, že možnost odvolat se je reálná a to nejen s ohledem na částku (v rozdílu s tím, co by platil rezident), ale také s ohledem na vyčlenění z dědické skupiny II. a její výhody.
Luis M. Vicente Burgos
VICENTE & OTAOLAURRUCHI LAWYERS
